Nonnen und Aussicht

Auch am dritten Wandertag (bzw. vierten, da wir ja am ersten Tag auch schon gewandert sind) war der Guide von unseren Wanderkünsten beeindruckt und meinte immer wieder "Wow you Swiss mountain people are fit - very very fit." Dass wir weniger Pausen machten, als die durchschnittlichen Touris, führte auch dazu, dass wir meist bereits Mittags an unserem Ziel ankamen. An diesem Tag war es ein katholisches Kloster, dass Notunterkünfte anbietete. Diese waren sehr einfach: Geduscht wird entweder eiskalt oder mit einem Kübel Wasser und einer Schöpfkelle ("African shower"). Die Moskitonetze sind zu klein fürs Bett und durchlöchert, was aber laut allen Einheimischen völlig egal ist, da die Mücken hier kein Malaria hätten. Strom gab es nicht. Den Nachmittag vebrachten wir damit, den Nonnen zuzuschauen und mit dem Guide zu diskutieren. Ersteres war vor allem interessant, da die Nonnen alle überraschend jung waren. Es wirkte mehr wie eine amerikanische Highschool. Witzig war auch ihre Bekleidung: Über das traditionelle Nonnenoutfit zogen sie sich Adidasjacken oder Hoodies an. Im Kloster gab es auch Bier, welches dazu führte, dass unser Guide uns seine Meinungen über Gott und die Welt offenbahrte. Diese waren ein lustiger Mix zwischen gebildeten Ansichten und traditionellen Ideen. So spricht er sich einerseits für Impfungen aus, meint aber, dass ein Hörsturz nur mit Hühneröl oder Schafsöl geheilt werden könne. Er fand auch, dass Religionen unsinnig sind, da alles, was erzählt wird, erfunden ist. Gleichzeitig füttert er aber die guten Geister in seiner Wohnung. Auch seine weltpolitischen Ansichten waren ganz anders als unsere: So waren seiner Ansicht nach Gaddafi und Idi Amin Helden, die Afrika zu Reichtum verholfen haben und von den Westlern nur deswegen gehasst wurden. Wir stellten ab und zu kritische Fragen, nahmen seine Ansichten jedoch meist schweigend hin, da wir diese onehin nicht ändern können. Durch die Gespräche mit ihm erfuhren wir jedoch sehr viel über die lokale Kultur, die Ansichten der Einheimischen und deren Bräuche. Er genoss es auch mit uns Zeit zu verbringen, vor allem, da wir ihn laufend mit Bier, Zigaretten, Blasenpflastern und Magnesium versorgten. Näthu hat sogar noch Tabak bei einer lokalen Familie gekauft. Dieser lässt sich jedoch nicht besonders gut rauchen, da er noch zu feucht und grob ist.

Nach einer Nacht im Kloster sind wir zum letzten Wandertag aufgebrochen. Wir hatten nur noch etwa 15km der 70km langen Strecke vor uns und die Zeit verging schnell, auch wenn unsere Beine langsam müde waren. Natürlich gehörten auch wieder winkende Kinder und viele Chamäleons zur Reise dazu. Nach dem Mittagessen bei einer Familie, konnten wir noch den Töpferladen des Dorfes besichtigen, wo wir Tongeschirr gekauft haben. Wie wir dies transportieren, werden wir sehen. Die Entscheidung, Geschirr zu kaufen, war vor allem in der Hinsicht sehr schlau, da wir beim morgigen Flug wieder mit einem Gewichtslimit von 20kg zu kämpfen haben - aber egal.

Wenig später kamen wir endlich am Ziel an: Eine wunderschöne Hütte auf 2000 Metern über Meer. Die Aussicht reicht bis zum Kilimanjaro und macht die Kälte und den starken Wind wieder etwas wett - auch wenn nicht ganz. Das Angebot bereits früher abzureisen, um noch einen Tag in Tanga zu verbringen, stand schlussendlich doch nicht mehr. Als wir vor vier Tagen diesen Wunsch dem Guide mitgeteilt haben, meinte er, es sei kein Problem, wir müssen das nicht jetzt entscheiden, sondern können am letzten Tag spontan schauen. Als wir am letzten Tag denselben Wunsch noch einmal geäussert haben, war das "zu kurzfristig". Naja, mit Lagerfeuer am Abend, Schlafsack und dicker Decke lässt es sich ganz gut hier verweilen. Beim Hüttchen gilt wieder das Prinzip: auf den ersten Blick wow, auf den zweiten naja. Der Boden ist voller Dreck, die Moskitonetze zu klein für die Bettgrösse, die Matratzen durchgelegen, der Aufenthaltsraum sieht aus wie in einer Psychiatrie aus den 20er Jahren und dir Dusche hat zwar heisses Wasser aber der Durchlauferhitzer erlaubt einem nur entweder ganz kalt oder ganz heiss zu duschen. Man kann sich also zwischen einer eiskalten Dusche oder einer Verbrennung dritten Grades entscheiden. Das alles stört uns aber überhaupt nicht. Wir haben das Dusch-Problem so gelöst, dass wir einhändig Duschen. Mit einer Hand am Durchlauferhitzer lässt sich dieser all zwei Sekunden ab- und anschalten, so dass man doch noch so etwas wie lauwarmes Wasser generieren kann. Morgen geht es los nach Zanzibar. Wir freuen uns auf die warmen Temperaturen.

_______________________

I třetí den túry (resp. čtvrtý den, protože první den už jsme taky vandrovali) byl průvodce ohromen našimi schopnostmi a neustále opakoval: "Páni, vy švýcarští horalé jste zdatní - velmi zdatní". Skutečnost, že jsme dělali méně přestávek než průměrný turista, také znamenala, že jsme do cíle většinou dorazili v poledne. Tento den to byl katolický klášter, který nabízel nouzové ubytování. Ta byla velmi jednoduchá: sprchy byly buď ledové, nebo s kbelíkem vody a naběračkou ("africká sprcha"). Sítě proti komárům jsou na postel příliš malé a děravé, ale podle všech místních to vůbec nevadí, protože komáři zde malárii nemají. Nebyla tu žádná elektřina. Odpoledne jsme strávili pozorováním mnišek a diskusí s průvodcem. To první bylo obzvlášť zajímavé, protože všechny jeptišky byly překvapivě mladé. Vypadalo to spíš jako na americké střední škole. Jejich oblečení bylo také legrační: Přes tradiční oblečení jeptišek si oblékly bundy Adidas nebo mikiny s kapucí. V klášteře se také prodavalo pivo, což vedlo k tomu, že nám náš průvodce prozradil své názory na Boha a svět. Ty byly vtipnou směsicí vzdělaných názorů a tradičních představ. Na jednu stranu je například zastáncem očkování, ale na druhou stranu si myslí, že ztrátu sluchu lze vyléčit pouze kuřecím nebo ovčím olejem. Také si myslel, že náboženství jsou nesmyslná, protože všechno, co se vypráví, je vymyšlené.
Zároveň však ve svém domě živí dobré duchy a váří jim. Jeho názory na světovou politiku se také dost lišily od našich: například Kaddáfí a Idi Amin byli podle něj hrdinové, kteří pomohli Africe zbohatnout a jen proto je lidé ze Západu nenáviděli. Občas jsme mu kladli kritické otázky, ale většinou jsme jeho názory mlčky přijímali, protože je stejně nemůžeme změnit. Díky rozhovorům s ním jsme se však dozvěděli mnoho o místní kultuře, názorech místních obyvatel a jejich zvycích. Rád s námi také trávil čas, zvláště když jsme ho zásobovali pivem, cigaretami, náplastmi na puchýře a magnéziem. Näthu si dokonce koupil od jedné místní rodiny tabák. Ten však není vhodný ke kouření, protože je stále příliš vlhký a hrubý.

Po noci v klášteře jsme se vydali na poslední den túry. Ze 70 kilometrové trasy nás čekalo jen asi 15 km a čas rychle ubíhal, i když nohy už začínaly být unavené. Součástí výletu byly samozřejmě opět mávající děti a spousta chameleonů. Po obědě s jednou rodinou jsme mohli navštívit vesnickou keramickou dílnu, kde jsme si koupili hliněné výrobky. Uvidíme, jak se nám to bude převážet. Rozhodnutí koupit nádobí bylo velmi chytré, zejména s ohledem na to, že při zítřejším letu se budeme muset opět vypořádat s váhovým limitem 20 kg - ale nevadí.

O něco později jsme konečně dorazili na místo určení: Krásná chata ve výšce 2000 metrů nad mořem. Výhled sahá až na Kilimandžáro a vynahrazuje zimu a silný vítr - i když ne úplně. Nabídka odejít dříve, abychom mohli strávit další den v Tanga nakonec neobstála. Když jsme o tomto přání řekli průvodci před čtyřmi dny, řekl, že to není problém, že se nemusíme rozhodovat hned, ale můžeme se spontánně podívat poslední den. Když jsme stejné přání vyslovili poslední den znovu, bylo to "příliš spomtaní". No, s večerním táborákem, spacákem a tlustou dekou se tu dá docela pohodlně přespat. U chaty opět platí zásada: na první pohled wow, ale na druhý už ne tak dobré. Podlaha je plná špíny, moskytové sítě jsou příliš malé na velikost postelí, matrace jsou proleželé, společenská místnost vypadá jako psychiatrické oddělení z dvacátých let minulého století a ve sprše sice teče teplá voda, ale ohřívač vody umožňuje sprchovat se jen buď velmi studenou, nebo velmi horkou vodou. Takže si můžeme vybrat mezi ledovou sprchou a popáleninami třetího stupně. Nic z toho nám však vůbec nevadí. Problém se sprchováním jsme vyřešili tak, že se sprchujeme jednou rukou. Jednou rukou na průtokovém ohřívači vody jej můžeme každé dvě sekundy vypnout a zapnout, takže stále můžeme vytvářet něco jako vlažnou vodu.

Zítra odlétáme na Zanzibar. Těšíme se na teplé teploty.