Lange Massagefahrten und ein bisschen Rhino

Da unser Guide herausgefunden hat, dass wir eigentlich sechs und nicht drei Tage Safari gebucht haben, wurden wir in ein anderes Auto "verfrachtet". Dieses Mal durften wir ausschlafen, aufstehen mussten wir erst um 7 Uhr. Unsere neue Gruppe war zum Glück super! Sie bestand aus einem französischen Paar sowie einem Paar aus Australien, das gerade auf Weltreise ist sowie dem fast 70-jährigen Vater des Australiers. Die fast 9-stündige Fahrt (laut Guide ist die Fahrzeit "4 to maximum 5 hours") verflug so zum Glück viel schneller. Als wir ankamen und auf Google Maps schauten merkten wir jedoch, dass wir fast die ganze Strecke wieder zurückfahren müssen, um zum nächsten Nationalpark zu kommen. Mamma mia. Begeisterung sieht da natürlich anders aus. Doch in der Gruppe konnten wir unsere Gemüter gut wieder aufheitern oder wie ein berühmter Dichter bereits gesagt hat (bin mir nicht mehr sicher, wer es war, ob Goethe oder Schiller): "Hol mal Bier, dann geht es besser dir." Wir fanden eine Bar in der Stadt Nukuru, wo wir uns von der anstrengenden Fahrt erholten und gleichzeitig die kommende auch 9-stündige Fahrt verdrängten. Am Abend als wir zurück wollten, fing es an zu regnen. Sieben Muzungu (Weisse) mit T-Shirt und Sandalen sowie natürlich ohne Schirm in strömendem Regen war ein riesen Highlight für die vielen neugierigen Kenianer und Kenianerinnen. Um das Ganze vielleicht etwas in Perspektive zu setzen: Die KenianerInnen trugen dicke Winterjacken, Wollmützen und natürlich lange Hosen.

Am nächsten Tag ging es um 6 Uhr los für einen kurzen Gamedrive im Nationalpark bei Nakuru. Auch wenn es nur ein ganz kurzer Besuch war, war er doch sehr lohnenswert und eröffnete uns nicht nur eine geniale Sicht auf zahlreiche Affen und Flamingos, sondern auch auf das letzte Big 5 Tier, welches wir noch nicht gesehen haben: Vier schwarze Rinos durften wir von ganz nah betrachten. Dann brachen wir zur langen Autofahrt in den nächsten Nationalpark auf. Diese verzögerte sich bereits am Anfang, da unser Fahrer zuerst eine Weile lang in die falsche Richtung fuhr. Als er es dann gemerkt hat, ist er einfach mitten auf der Autobahn umgedreht, wie man das halt so macht. Was sicherheitstechnisch natürlich auch nicht ideal war, war der kaputte Sicherheitsgurt auf dem mittleren Platz in der letzten Reihe. Eine starke Bremsung hätte bedeutet, dass Näthu zwei Metter geflogen wäre und voll in eine Metallstange geknallt wäre. Zwei Stunden später mussten wir uns auch schon von unserer Lieblingsgruppe verabschieden. Doch glücklicherweise werden wir die Australiertruppe in Zanzibar wieder treffen.

Unsere neue Gruppe ist nicht so cool. Sie besteht aus fünf Chinesinen, die alle 3 Gepäckstücke dabei haben, so dass wir wie Sardinen zusammengequetscht mit dem ganzen Gepäck im Safariauto sitzen. Auch sprechen sie nur chinesisch. Promt kommt uns die Fahrt viel länger vor und verzögert sich immer wieder ziemlich stark. Beispielsweise, weil unser Fahrer vergessen hat Geld mitzunehmen, um die Autobahngebühr zu bezahlen. Dass man trotzt der wackligen Strassen nur etwa all 4 Stunden aufs WC kann, macht es auch nicht einfacher. Naja wenigstens hat es nun auch auf dem mittleren Sitz einen Sicherheitsgurt. Als wir nach mehr als 12 Stunden am Camp ankamen meinte der Besitzer, dass er kein Zimmer für uns hat. Die Safariorganisation hat uns nicht angemeldet. Das erklärt auch all die anderen Probleme, die wir hatten und die ewigen Gruppenwechsel. Wir bekommen jetzt ein ganz kleines, nicht geputztes Zimmer als Notunterkunft. Nach so einem langen Tag nicht die beste Nachricht aber dass mega viel schief läuft beim Reisen gehört nun einmal dazu.

___________________

Protože náš průvodce zjistil, že jsme si ve skutečnosti objednali šest a ne tři dny safari, byli jsme "posláni" do jiného auta. Tentokrát jsme si mohli přispat, nemuseli jsme vstávat až v sedm ráno. Naštěstí byla naše nová skupina skvělá! Tvořil ji francouzský pár a pár z Austrálie, kteří právě cestují po světě, a také téměř sedmdesátiletý otec Australana. Téměř devítihodinová cesta (podle průvodce je doba jízdy "4 až maximálně 5 hodin") utekla mnohem rychleji. Když jsme však dorazili na místo a podívali se na Google Maps, zjistili jsme, že budeme muset jet téměř celou cestu zpět znovu, abychom se dostali do dalšího národního parku. Mamma mia. Nadšení tam ovšem vypadá jinak. Ale ve skupině jsme dokázali docela dobře rozveselit své temperamenty, aneb jak říkal už jeden slavný básník (už nevím, kdo to byl, jestli Goethe, nebo Schiller): "Dejte si pivo, bude vám líp." A taky jsme si říkali, že když si dáme pivo, bude nám líp. V městečku Nukuru jsme našli bar, kde jsme se zotavili z vyčerpávající jízdy a zároveň zkuseli zapomenout na nadcházející devítihodinovou cestu. Večer, když jsme se chtěli vrátit, začalo pršet. Sedm muzungu (bělochů) v tričkách a sandálech a samozřejmě bez deštníků v lijáku bylo pro mnoho zvědavých Keňanů velkým zpestřením. Keňané měli na sobě tlusté zimní bundy, vlněné čepice a samozřejmě dlouhé kalhoty.

Druhý den jsme vyrazili v 6 hodin ráno na krátkou projížďku do národního parku poblíž Nakuru. Přestože to byla jen velmi krátká návštěva, stála za to a poskytla nám nejen skvělý výhled na četné opice a plameňáky, ale také na poslední zvíře z Velké pětky, které jsme ještě neviděli: Z velké blízkosti jsme mohli spatřit čtyři černé nosály. Pak jsme se vydali na dlouhou cestu do dalšího národního parku. Ta se zdržela už na začátku, protože náš řidič nejprve chvíli jel špatným směrem. Když si toho všiml, jednoduše se uprostřed dálnice otočil, jak se to dělá. Co ovšem také nebylo ideální z hlediska bezpečnosti, byl nefunkční bezpečnostní pás na prostředním sedadle v poslední řadě. Prudké brzdění by znamenalo, že Näthu poletí dva metry a narazí do kovového sloupu. O dvě hodiny později jsme se museli rozloučit s naší oblíbenou skupinou. Ale naštěstí se s australskou skupinou znovu setkáme na Zanzibaru.

Naše nová skupina už tak v pohodě není. Tvoří ji pět Číňanů, kteří mají každý s sebou tři zavazadla, takže v safari autě sedíme namačkaní jako sardinky se všemi zavazadly. Také mluví pouze čínsky. Promptně se nám cesta zdá mnohem delší a znovu a znovu se dost zdržuje. Například proto, že si náš řidič zapomněl vzít s sebou peníze na zaplacení dálnice.

Skutečnost, že navzdory rozbahněným silnicím můžete chodit na záchod jen zhruba každé 4 hodiny, vám to nijak neulehčuje. Alespoň že na prostředním sedadle je teď bezpečnostní pás. Když jsme po více než 12 hodinách dorazili do kempu, majitel nám řekl, že pro nás nemá místo. Organizace safari nás nezaregistrovala. To také vysvětluje všechny ostatní problémy, které jsme měli, a věčné změny ve skupinách. Jako nouzové ubytování jsme nyní dostali velmi malý, neuklizený pokoj. Není to nejlepší zpráva po tak dlouhém dni, ale při cestování se pokazí spousta věcí.